Betty MacDonald: Vzpomínky Série

Doporučené pořadí čtení

1. 1

   Vejce a já

   • Betty MacDonald

   • 296 stránek
   • 11 hodin čtení

   3,9(7849)Ohodnotit

   Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Anny. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Anna, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala hlavně se svojí sestrou, se kterou navštěvovala různé zájmové kroužky, jezdili spolu za babičkou na prázdniny, pomáhali rodičům. Když bylo Anně dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. O pár let později rodina velmi schudla, protože neměli nikoho, kdo by se o ně staral. Zatímco Anna přibrala na váze a pomáhala babičce s domácností, její sestra chodila na různé večírky a vodila si domů chlapce. V sedmnácti letech se Anna zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili kdesi v horách a začali připravovat vše, co mohli, aby mohli začít vydělávat peníze. Bobovi šlo všechno od ruky, ale Anně se zvykalo hůře. Měla najednou mnohem více povinností, které začala ovládat jen pomalu. Pomáhala jí nová sousedka paní Kettlová. Říkala a vysvětlovala jí vše, co bylo potřeba a spoustu věcí ji i naučila, například vyšívat. Anna ji velmi ráda navštěvovala. Poznala se nejen se svými novými sousedy a dřevorubci, ale i s indiány, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách. Začátkem jednoho léta se jí narodila dcera Anička. Anna však byla na farmě opravdu nešťastná. Na podzim koupili farmu v Seatlu, aby tedy byli blízko rodiny. Anna tím byla velmi překvapena a nakonec i šťastná.

   Číst více

   

   Do košíku
2. 2

   Morová rána

   • Betty MacDonald

   • 228 stránek
   • 8 hodin čtení

   4,5(249)Ohodnotit

   Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.

   Číst více

   

   Do košíku
3. 3

   Kdokoli může dělat cokoli

   • Betty MacDonald

   • 232 stránek
   • 9 hodin čtení

   4,2(3019)Ohodnotit

   Pokračování románu Vejce a já líčí svízelná léta ekonomické krize 30. let, dobu, kdy se po rozvodu se svým prvním mužem s oběma dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu. Opět s neúnavným a tolik povzbuzujícím humorem popisuje řadu všelijakých zaměstnání, kterými musela projít, aby se protloukla, což vystihuje název knihy. Vzpomíná na to, že nejlepší na celé krizi bylo to, že se jejich rodina zase dala dohromady. Humorně líčený přístup autorky k neradostným překážkám v životě našel v poválečném světě velkou odezvu, mluvil z duše mnoha jiným.

   Číst více

   

   Do košíku
4. 4

   Dusím se ve vlastní šťávě

   • Betty MacDonald

   • 244 stránek
   • 9 hodin čtení

   4,5(1176)Ohodnotit

   Jak se pamatuju, bylo ve městě počasí konverzačním námětem, jenž se podával ve společnosti jako solené buráky a nepředpokládalo se, že přetrvá několik úvodních vět. Na venkově je počasí právě tak důležité jako potrava a někdy znamená život nebo smrt. Diskuse o počasí se mohou větvit do mnoha zajímavých směrů, jako je třebas mimino paní Exeterové, které se narodilo málem na pláži, protože bouře smetla molo, takže převozní pramice nemohly přistávat, a pobřežní hlídku nešlo zavolat, protože jediná telefonní linka na ostrově byla obsazena receptem na švestkový koláč. Za těch dvanáct let jsme tu zažili největší deště, největší sucho, nejstudenější zimu, nejvíc sněhu, největší zemětřesení, nejhorší sesuv půdy, nejvyšší příboj, nejnižší pokles hladiny při odlivu, nejprudší vichřice, nejdelší období nepřetržitých větrů, nejhustší mlhu, nejparnější den, nejranější jaro, nejpozdnější jaro, nejstudenější léto, nejteplejší podzim, nejchmurnější zimu (tuhle), nejdeštivější Vánoce - a k tomu úplné zatmění Měsíce, totální zatmění Slunce a létající talíř na oregonském břehu.

   Číst více

   

   Zobrazit detail